Kulturní dům v Osíku

studie  |  2018

Kulturní dům v Osíku

studie  |  2018

Stav

Stávající objekt kulturního domu se nachází v jádru obce Osík u Litomyšle. Jde o jeden z nejstarších domů v obci a spolu s budovou obecního úřadu a školy tvoří společensko-kulturní centrum Osíka. Objekt byl původně vystavěn jako hostinec, nejstarší fragmenty stavby v suterénu lze datovat do 18. století. Současná podoba vychází ze secesní přestavby, která byla v průběhu 20. století. dále modifikována, nutno říci, že nepříliš šťastným způsobem. Z provozně-funkčního hlediska trpí objekt kumulací provozů (kulturní a spolková činnost, závodní jídelna, byty, hospoda) a jejich chaotickou organizací. Za největší nedostatek lze považovat nedostatečné propojení s exteriérem a nulové využití potenciálu kapacit tohoto propojení.

Záměr

V souvislosti s návrhem rozvoje veřejných prostranství obce Osík je cílem rekonstrukce zapojit objekt kulturního domu mezi přirozená centra společenského života obce. Kromě modernizace již stávajících provozů objektu (společenský sál) jde o především o vytvoření plnohodnotné hospody s vazbou jak na nově budovaná veřejná prostranství, tak na areál obecních sportovišť. Dále je snahou využít prostorových kapacit objektu ve prospěch spolkové činnosti, pro jejíž zázemí dosud v obci nebylo místo.

Limity

Vzhledem k faktu, že objekt byl v průběhu let nesčetněkrát přestavován, dostavován a měněn, je zásadním limitem jeho roztříštěnost ve smyslu provozního i prostorového uspořádání. Kromě jádrové funkce společenského domu se v objektu nachází provoz závodní jídelny místního zemědělského podniku a dva byty. Tyto provozy je vzhledem k vlastníkům a nájemcům nutno ponechat beze změn. Tento fakt výrazně komplikuje snahu o celkové uchopení objektu po organizační i výtvarné stránce a fakticky tak vede k pomyslnému vyjmutí třetiny objemu stavby z hranic řešeného území.
Po stránce technické a morfologické je nutno zmínit fakt, že celý objekt, stejně jako většina staveb v Osíku, je vystavěn v prudkém svahu a spodní stavba je po stránce rekonstrukce jedním velkým otazníkem. Na druhou stranu tato výšková členitost může ve výsledku nabízet intenzivnější smyslové prožívání stavby a jejího kontextu.

Návrh

1) Původní objekt
Jádro řešené části objektu zůstává v zásadě nezměněno. V úrovni 1. NP tvoří jeho většinu prostor společenského sálu se zázemím. Společenský sál bude modernizován  dle současných standardů a jeho zázemí bude optimalizováno (vstup, šatny, bezbariérovost, apod.). V prostoru části 1. PP se v současnosti nachází hospoda, jejíž provoz zde je však navzdory potenciálu dobrého umístění spíše znouzecností. Proto zde dochází k největším změnám, především díky novému propojení s úrovní 1. NP. To je řešeno novým velkorysým schodištěm v jihovýchodním rohu objektu. Tato vertikální komunikace pak nově zpřístupňuje rovněž podkroví, kde je navržena podkrovní vestavba dvou rozlehlých kluboven se zázemím určených pro spolkovou činnost.

2) Staré a nové přístavby
Zatímco ze severní (uliční) strany si objekt zachovává určitý řád, z jižní strany jde o akumulovaný stavební chaos. Série na sebe lepených přístaveb znemožňuje racionální organizaci objektu a z pohledově exponované jižní strany vytváří ve svahu bizarní dominantu. Po zvážení snad všech myslitelných alternativ bylo proto rozhodnuto o odstranění všech nepůvodních přístaveb v obou úrovních (1. PP, 1. NP). Kapacity těchto objemů jsou nahrazeny přístavbou novou ve formě montovaného skeletu, jež v úrovni 1. PP nabídne prostor pro plnohodnotnou hospodu; v úrovni 1. NP pak prostory přísálí s barem a možností jedné ze dvou variant jevištního uspořádání. Tato přístavba je navržena jako ocelový skelet opláštěný sendvičovou konstrukcí s dřevěnou fasádou a plochou vegetační střechou. Jeho racionální „montovaná“ modularita je záměrně zvolena v kontrastu v poněkud živelně rostlému objemu původní domu. Z jižní strany je pak tato lapidárnost zjemněna „třetí“ vrstvou ve formě dřevěné konstrukce průběžné pavlače, jež nabízí možnost fyzického propojení s exteriérem z úrovně 1. NP a zároveň vytváří kryté sezení před hospodou v 1. PP.

3) (Ne)řešená část objektu
Západní část objektu, která je využívána neobecními subjekty, zůstává stavebně beze změn. Jde o nejvíce chaotickou a nejméně čitelnou část objektu. V různých úrovních se zde nachází provoz závodní jídelny, jejího zázemí, dva byty (každý přístupný odjinud) a schodišťová „věž“ dosud zpřístupňující půdu objektu. Vzhledem k nejasnému dlouhodobého výhledu ve smyslu využití těchto prostor zůstává tato část objektu nezměněna. Jediným zásahem je aplikace předsazené fasády z dřevěných lamelu kolem jihovýchodního rohu objektu jakožto vizuální clony.

Výtvarné a materiálové řešení pracuje s omezenou škálou prostředků, hlavní roli hrají lomené odstíny omítek a dřevo. Uliční fasáda je pojata velmi střízlivě. Z jižní strany je fasáda otevřenější a více vrstevnatá, důležitou roli zde hraje clona z dřevěných latí v dřevěném rastru, vizuálně zahalující spíše jen funkční rozvržení vstupů a oken jednotlivých místností. Funkce této clony není je estetická, vytváří také zároveň zábradlí, slunolam a treláž pro popínavé rostliny.

Studie představuje řešení, které by mělo být ekonomicky adekvátní, stavebně-technicky správné a esteticky nesporné.